Vítejte na našich stránkách!

Samojed je dobromyslný a laskavý pes, který velmi miluje lidskou společnost.
Jeho jméno nemá nic společného s významem nabízejícím se v českém znění. Je odvozeno od etnické skupiny na Sibiři - kmene Samojedů, dnes nazývané také jiným názvem jako Něnci.
Svůj původ má v chladných oblastech Sibiře. Samojedi žili na Sibiři v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Chlad a zimu snáší velmi dobře a miluje dovádění ve sněhu. Zato horké léto není nic, co by mu udělalo radost. V dnešní době je samojed chován jako společník, ale dříve to byl saňový pes, zvyklý pracovat. K lidem je tento pes tak moc přátelský, že se nehodí jako hlídací, přivítal by totiž i zloděje.

Jak to u nás začalo?

Od dětství byl můj velký sen mít psa. Rodiče ho však nechtěli povolit. Nakonec jsem si tento dětský sen splnila až o několik let později, až když jsem se od rodičů odstěhovala.

Výběr plemene byl oříšek. Představa byla střední plemeno psa, aby s námi případně zvládl ujít delsí procházku či zdolat nějakou tu horu a jeho přátelská povaha. Byla tu ještě jedna podmínka, že pes bude bydlet v kotci, což … zejména z tohoto důvodu jsem hledala odolné a zdravé plemeno, kterému pobyt venku nevadí. A tak jsem hledala, až došla na arktické psy. Sibiřský husky se mi zdál povahou až moc živý a akční, tak padla karta na samojeda. Společenský a přizpůsobivý pes s krásným huňatým kožíškem.

Začala jsem hledat chovatelské stanice, ptát se a hledat informace o tomto plemeni. Čekali jsme na vrh v jedné stanici, kde se narodila jedna holčička a zbytek samí kluci. Chovatelka mi napsala, že fenečku volnou nemá, ale jestli by mi nevadil kluk, tak je můj. Což jsme doma zvažovali, ale jelikož sousedi z jedné i z druhé strany plotu měli fenky labradora, pořídit si psa nám zrovna nepřišlo jako dobrý nápad, abychom v budoucnu nemuseli řešit nějaké nepříjemnosti, nechtěná štěňátka nebo nežravost psa kvůli hárajícím sousedovic fenám. A tak jsme čekali dál. Nedaleko od nás se narodila štěňátka, sice už byla na světě a všechna zadaná, domluvili jsme si schůzku u chovatelky, ať načerpáme víc informací. Byli jsme 2x na návštěvě a k srdci mi přirostla fenečka se žlutým obojkem, která jak jsme později zjistili, dostala od chovatelky krásné a vznešené jméno Herriet. Na druhé návštěvě doběhla první ke mě a prakticky se ode mě nehla. Když jsem vytáhla foťák, že si štěňátka vyfotím, ta žlutá holka si sedla na zadek a začala kroutit hlavou ze strany na stranu, jako by pózovala a foťák ji velice zajímal. Po pár týdnech od návštěvy mi chovatelka napsala, že jedni zájemci štěňátko odřekli a pokud mám ještě zájem, ta žlutá holka, co se mi tak líbila je nakonec volná. Asi to byl osud. ❤️

Herrietka nakonec jela k nám a stala se z ní ta nejlepší parťačka. Hravé a zvědavé štěnátko, které mělo neustále potřebu zaměstnávat hlavičku. Vyrostla z ní krásná a silná fenka.